nabídněte své služby zadejte poptávku
MENU

Pandemie – nová výzva pro pojišťovnictví

Pandemie – nová výzva pro pojišťovnictví
20. 1. 2021

Pandemie byla vždy řazena mezi globální rizika, která mohou významně ovlivnit společenský a hospodářský život. Nikdo však nepočítal s tím, že by se mohla stát tak tvrdou realitou a rychle se rozšířit po celém světě, jako se to stalo v roce 2020. Dopady pandemie na národní hospodářství jsou tíživé ve většině zemí světa a zatím nelze dohlédnout její konec. Na celkovou bilanci, resp. globální vyhodnocení ekonomických škod, je ještě příliš brzy. Stále se v některých zemích objevují nová ohniska pandemie, v jiných zemích lze hovořit o značném rozšiřování pandemie, a někde dokonce o její druhé vlně. Tedy je mnoho nejistot a mnoho neznámých.

To ovšem neznamená, že už nyní nelze zmínit některé zkušenosti a poznatky z pandemické krize, které se týkají pojištění a pojišťovnictví. Jedním z takových poznatků je, že pojišťovnictví bylo před pandemií solidně kapitálově vybaveno, takže by se mohlo vyrovnat i s touto katastrofou. Expertní odhady, pokud jde o odhad pojištěných přidružených škod, jež vznikly nebo mohou vzniknout na základě této pandemie, mají značný rozptyl. Střední hodnota těchto odhadů pojištěných škod se pohybuje kolem 55 mld. USD. Takový dopad by měl být zvládnut i z toho důvodu, že globální pojišťovnictví se každoročně potýká se škodami z přírodních katastrof, jež např. v roce 2019 představovaly 60 mld. USD. Situace však vyžaduje obezřetnost a finanční stabilita oboru musí zůstat v centru pozornosti.

Mezi experty panuje v zásadě shoda, že riziko pandemie je v pojistných podmínkách obvykle vyloučeno, pojistitelé by tedy neměli vyplácet pojistné plnění. Zkušenosti ukazují, že v řadě zemí se objevily určité tlaky, aby pojistitelé – zvláště u pojištění pro případ přerušení provozu – vypláceli plnění nad rámec smluvních povinností. Lze ocenit, že mnozí národní regulátoři či orgány dohledu a také Globální federace asociací pojišťoven takové požadavky, pokud v pojistných podmínkách nebyla zahrnuta povinnost plnit, jednoznačně odmítli. V některých výjimečných případech se však pojistitelé dobrovolně rozhodli plnit nad rámec svých smluvních povinností. V této souvislosti je nutno zmínit, že pandemie názorně ukázala, jaký zásadní význam má koncipování pojistných podmínek. Např. v USA prý budou probíhat soudní spory, zda se bude, či nebude z titulu pandemie plnit. Složitost této problematiky vyplývá i z příslušného stanoviska Asociace britských pojistitelů. Řada britských podniků se musí vyrovnávat se ztrátou příjmů a logicky se zajímají o rozsah pojištění pro případ přerušení provozu. Výrazně se zvýšil počet dotazů na jednotlivé pojistitele i na asociaci. Ta proto specifikovala, že jen velmi malý počet firem si zakoupil pojištění, které zahrnuje pojištění pro případ přerušení provozu z titulu nemoci podléhající ohlášení nebo infekční nemoci. Obvykle mezi nemocemi podléhajícími ohlášení nefigurují v příslušném seznamu specifické nemoci, jako je COVID-19. Nejsou­-li ovšem nemoci podléhající ohlášení či infekční nemoci v pojistných podmínkách specifikovány, tak to potencionálně umožňuje vznést nárok na plnění z důvodu dopadů pandemie. Taková pojištění lze ovšem využít jedině tehdy, jestliže nemoc je „přítomna“ v provozu. Krytí tedy připadá v úvahu jen tehdy, jestliže podnikatelská zařízení byla infikována nemocí a budovy musí být uzavřeny a vyčištěny.

Dalším důležitým poznatkem je, že pandemie přinutila pojistitele v zájmu zajištění kontinuity poskytovaných služeb k převodu jejich pracovníků na práci z domova. U mnoha např. německých pojistitelů přesáhl podíl smysluplné a funkční práce z domova 90 %. Zdařilo se to díky digitalizaci a schopnostem zaměstnanců. Někteří pojistitelé si zároveň vyzkoušeli nové virtuální formy práce a je zřejmé, že nemusí být jen řešením pro období pandemie. Předběžné údaje např. z německého trhu naznačují, že investice pojistitelů do digitalizace by se měly v budoucnu zvyšovat. Nelze nezmínit, že stoupla poptávka po telefonickém poradenství.

V době pandemie se posílil i názor, že zásadní role pojistitelů se přesouvá od poskytování „čistého“ pojistného plnění k širší poradenské roli v oblasti prevence a snižování rizik. Především mladá klientela prý očekává rychlý přístup k faktům, transparentnost a silnější personalizovanou nákupní zkušenost. Podle některých analytiků mohou pojišťovny těmto požadavkům vyhovět, neboť díky granulovaným údajům mohou klienty lépe segmentovat a vyvíjet nové produkty šité na míru a stávající produkty vhodně přizpůsobit. Tato tendence se jistě projevuje na jednotlivých národních pojistných trzích s různou intenzitou a na její ověření si bude třeba leckde ještě počkat.

Podle některých expertů pandemická krize přispěla ke zvýšení povědomí o hodnotě pojištění napříč pojistnými odvětvími a skupinami klientů. Pandemie nebude sice nikdy plně pojistitelná, ale krize COVID-19 zlepšila povědomí o přidružených finančních rizicích a podnítila inovace pojistných produktů. Je jasné, že k prohlubování tohoto trendu musí napomáhat pojistitelé. Zájemce o pojištění by se měl minimálně rámcově orientovat v rizicích, jež ho obklopují, a přemýšlet o vhodné prevenci. Jako pobídka jdoucí tímto směrem se jeví nedávno spuštěná on-line „kontrolní“ platforma Celostátního svazu německého pojišťovnictví, která umožňuje vlastníkům nemovitostí a nájemníkům, aby si vcelku jednoduše zjistili individuální živelní přírodní riziko v místě bydliště.

Současná pandemie upozornila i na riziko plynoucí z nediverzifikovaných dodavatelských řetězců. Objevují se náznaky, že by se některé důležité výroby, které byly v uplynulých desetiletích přesunuty např. do Asie, měly navrátit do Evropy. Z prohlášení vládních činitelů některých členských států EU lze vyvodit, že mezi takové produkty by měly patřit minimálně léky a ochranné pomůcky. Z potřeby funkčnosti dodavatelských řetězců však rezultuje širší záběr návratu výrobních aktivit. Pokud k tomu skutečně dojde, měly by se pro pojistitele otevřít nové příležitosti zejména v oblasti majetkových a technických pojištění a pojištění záruky.

Uplynulý vývoj pojišťovnictví prokázal účelnost součinnosti státu a pojistitelů. V řadě zemí se tato spolupráce prohloubila a nezůstala toliko u výměny informací, která je ale za dané krize samozřejmě rovněž důležitá. Např. vláda Spojeného království počátkem června 2020 oznámila, že otevře dočasný zajišťovací program krytý vládou. V rámci tohoto dočasného programu bude vláda fungovat jako zajistitel komerčního úvěrového pojištění a sdílet s pojistiteli riziko ztrát způsobených případnou insolvencí podnikatelů. V rámci tohoto programu převezmou pojistitelé 10 % škod rezultujících ze selhání podniku, zatímco vláda převezme 90 % pojistného a škod. Podobné schéma funguje v Kanadě a některých evropských zemích. Bavorská vláda vyvinula určitou iniciativu, aby byla v souvislosti s dopady koronavirové krize zajištěna rychle likvidita pro dotčené podniky v oblasti hotelnictví a provozování restauračních zařízení. Podle oficiálních propočtů se provozní náklady hotelů a restaurací díky opatřením, jako je zkrácení pracovní doby (Kurzarbeit) či okamžitá pomoc, v průměru již snížily o 70 %. Pojistitelé, kteří se zapojili do této iniciativy, poskytují svým klientům, kteří mají sjednáno pojištění pro případ uzavření podniku, solidních 15 % smluvně dohodnutého denního odškodného. Tímto přebírají vlastně polovinu ze zbývajících 30 % ztrát. Tak realizují rychlou a jednoduchou likviditu bez byrokratických překážek.

Systémovou a nanejvýš aktuální otázkou, jejíž řešení rovněž vyžaduje součinnost státu a pojistitelů, je, zda a za jakých podmínek by byli pojistitelé schopni nabídnout pojištění pro případ pandemie. Pojistitelé nesou obvykle riziko pandemie v životním pojištění. Ale u příslušných typů neživotního pojištění bývá riziko pandemie v pojistných podmínkách většinou vyloučeno. Na některých pojistných trzích je nabízeno pojištění pro případ uzavření podniku v důsledku smluvně dohodnuté přenosné nemoci, příp. epidemie, s tím, že uzavření individuálního podniku musí být úředně nařízeno. Ale i tak je prý málo využíváno. Pojištění pro případ pandemie naráží na řadu překážek. Podstatná je ta skutečnost, že dopady z pandemie lze obtížně kalkulovat. Pandemie představuje kumulované riziko vzniklé nahodile, jež vyvolá současně škody u mnoha pojištěných podniků v různých zemích. K tomu nestačí kapitálová kapacita pojistitelů. Např. v Německu prý uzavření výrobních podniků a jiných provozoven mohlo způsobit ztráty ve výši stovek miliard eur, přičemž celé německé pojišťovnictví ročně produkuje pojistné ve výši cca 200 mld. EUR a na pojistné z pojištění pro případ přerušení provozu připadá jen zlomek zmíněné částky. Mezi manažery mnoha evropských pojistitelů panuje shoda v tom, že bez zapojení státu pojistitelé nemohou o rozšíření nabídky o pojištění pro případ pandemie vůbec uvažovat.

Jako nadějná se jeví zpráva Celostátního svazu německého pojišťovnictví ze dne 8. června 2020, že byla ustavena pracovní skupina, jejímž cílem je vypracovat návrh na soukromo-státní krytí (pojištění) pro případ pandemie pro malé a střední podniky. V tomto projektu se prý počítá nejen s účastí pojistitelů a veřejného sektoru, ale také se zapojením kapitálových trhů, a to formou pandemických bondů. Kromě toho prý německé pojišťovnictví bere do hry též povinné pojištění. Byly zveřejněny i jiné návrhy, jako např. zřízení fondu na evropské úrovni, do něhož by pojistitelé odváděli jisté částky a z něhož by se dle potřeby čerpalo, a to nejen pro případ pandemie, ale též závažných přírodních událostí. V médiích také zazněla zpráva, že rakouští a britští univerzitní experti pracují na konceptu parametrického pojištění pro případ epidemie. Podstata takového pojištění spočívá v tom, že pojistitel by plnil jen tehdy, pokud by nastala přesně pomocí vybraného parametru definovaná událost. Mohlo by se jednat o dosažení určitého počtu onemocnění a vyhlášení nouzového stavu v daném státě. Tyto náměty se nacházejí ve stavu rozpracovanosti, a je tedy potřeba si počkat na jejich finální podobu a zvážit možnosti realizace.

Výše uvedené poznatky a zkušenosti, které pojistitelé v dosavadním průběhu pandemie získali, nelze jistě pokládat za vyčerpávající. Bylo by možné zmínit další aktivity pojistitelů, jako je solidarita a vytváření finančních fondů na podporu nejvíce postižených osob apod. Na jejich základě je však možné učinit závěr, že podnikatelský model pojistitelů je odolný, že pojistitelé průběžně plnili své smluvní závazky a zajistili kontinuitu poskytovaných služeb, zvládli přechod na práci z domova a přicházejí zároveň s náměty, jak rozšířit svoji nabídku, jak inovovat a jak spolupracovat se státem, a to včetně pojištění pro případ pandemie se zaměřením na vybranou cílovou skupinu.

Autor: Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc., MBA., zdroj: Pojistné rozpravy č. 37

Mohlo by se Vám líbit

Chráněný účet

Chráněný účet

Chráněný účet pro osoby zatížené exekucí je sice v českém právu novinkou, tendencí k jeho zavedení však bylo v minulosti mnoho.

Nemovitost v zahraničí

Nemovitost v zahraničí

Přestaly vás bavit zákazy v souvislosti s Covid – 19 týkající se cestování do ciziny? Pokud jste dostatečně solventní, přišel možná ten správný čas uvažovat ...